Sunday, June 14, 2015

The story of Radan & Terezka

Celkem nedávno jsem si sama pro sebe řekla, že jako takový „dárek“ k zásnubám pro mě a pro Radana bude článek o naší „love story“… A teď jsme čerstvě zasnoubení a já tu sedím s krásným prstýnkem na levé ruce, abych ten „slib“ co jsem dala sama sobě splnila. Popravdě, zatím nevím, co se z článku vyklube, ale vím naprosto jistě, že bude psaný s nekonečnou láskou, s citem a s trochou štěstí i s nadhledem :).

„Budeš moja frajerka?“

Byl relativně teplý letavský večer , srpen 2011. Zrovna jsem si povídala s několika lidmi, když v tom přichází Radan, kluk s kudrnatými vlasy a arafatkou kolem krku...  Gabo, náš společný kamarád, je iniciativní a hned nás dva seznamuje. Myslím, že nás seznamoval stylem: „Radan je … a Terezka je …“, ale jediné, co si z toho celého pamatuju je, jak se Radan ptá: „To je TÁ Terezka?“ a líbá mi ruku.

O pět minut později už stojíme s jinou skupinkou u ohně a máme k sobě velmi blízko. Byli jsme oba trochu opilí, nic to ale nemění na faktu, že mě něčím šíleně přitahoval… Bavili jsme se spolu asi deset minut a až zpětně vím, že jedna z otázek, která z Radanových úst padla, byla, jestli „na Letavách budu jeho frajerka?“ ... „Pusu na to!“, slyším odjinud a tak si dáváme pusu, kterou někdo vyfotil... A pak jsme se každý rozutekli jinam…

Naše první pusa, srpen 2011 ... :)
Další dny jsme kolem sebe jen procházeli a maximálně se pozdravili, protože já si nepamatovala, že spolu „jakože chodíme“, za to tu pusu jsem si teda pamatovala, koneckonců, měla jsem ji ve foťáku :). Gabo mi pak navíc řekl, že Radan je zadaný a já jsem byla tak trochu platonicky, zato obrovsky, zamilovaná do někoho jiného.

Ale … den před koncem Letav za mnou Radan přišel s vlastnoručně vyrobeným náramkem a vyprávěl mi takové ty hezké věci, jako, že jsem pro něj „symbol letošních Letav“ a že chce, abych na něj nezapomněla … Objal mě a pak zase šel. Mně to ale vrtalo hlavou, koukala jsem na ten náramek a prostě … byla jsem "omámená" :).

Nejdůležitější chvíle začátku našeho příběhu je ale noc z třináctého na čtrnáctého srpna. Radan zrovna slavil své dvaadvacáté narozeniny. Byl to krásný večer, hodně jsem tancovala a užívala si ho … A pak přišla obrovská bouřka a já a Radan jsme se ocitli na stejném místě pod takovým velkým stanem. Chvíli jsme na sebe koukali a usmívali se na sebe, a když přestal největší déšť, šli jsme tancovat. Ploužili jsme se do rytmu „Time of my life“ a nespustili ze sebe oči ani ruce. A pak se mě po chvíli zeptal: „Pamätáš, ako sme si dali ten prvý večer pusu?“ … abychom se někam posunuli, že jo :). Byla to romantika na druhou, dalo by se říct až kýč, ale asi nikdy nezapomenu, jak poprchávalo, zrovna hrálo Müllerovo „Milovanie v daždi“ a my seděli na lavičce a společně tancovali rukama… Běhá mi teď mráz po zádech, když si na to vzpomenu.

Rozloučili jsme se, každý šli spát jinam, ale něco bylo „jinak“ …


První rande, dlouhá psaní a návštěvy

... Začali jsme si psát. Tedy, nejdřív jen já Radanovi. Byla jsem toho plná. Napsala jsem mu básničku a on na ni ani neodepsal...

Chci ti jen povědět tiše
jak moc okouzlil jsi mě
nevěděla jsem, že přitažlivost může fungovat tak přirozeně
a nevinně.

Máme vlastní světy
ale na chvíli jsme se v jednom a tom samém střetli
souhra mezi námi byla magická
a nejsou to jen slova básnická.
Nikdy nezapomenu na okamžik
kdy do sebe všechno zapadalo
kdy nic bylo moc a všechno bylo málo
kdy nebyla noc ani den
jen ty, já a .. něco jako sen.

A tak jsem mu po pár dnech napsala ještě trochu „vyčítavou“ zprávu, že by se mohl alespoň ozvat … A on odepsal, konečně! :)… krásně, dlouze, romanticky a na konci omluvně …: „Prepáč mi, že som sa ti neozval skôr, ale už som zabudol, aké je to byť neistý, aké je to mať tú hrču v hrdle, keď si na niekoho spomeniem...“

A tak jsme si začali psát, volat a několikrát jsme se viděli v Bratislavě. Radan mě na naše první rande chtěl vzít do obchodního centra, ale naštěstí blbě odbočil a tak jsme jeli na Devín. Hodně jsme si povídali, procházeli se, pak si sedli ke stolu proti sobě a já se po chvíli Radana zeptala, proč sedí tak daleko … :)

A pak Radan odletěl zpátky do Osla. Na Facebooku jsme si vytvořili soukromou skupinu, nazvali ji "Velvet lounge for two" :)), kam jsme si každý den posílali různé fotky, videa, články nebo zprávy. Třeba k „dvouvýměsíčí“ (mimochodem, teď když to píšu, tak máme čtyřicáté osmé :)) jsem do naší „lóže“ napsala tohle…

Z první návstěvy v Oslu, říjen/listopad 2011 ...
„Jednu magickou letní noc (třeba 14. 8. 2011) se On a Ona potkali. Dva odlišné světy se beze slov dotkly jeden druhého, zajiskřily a v ten moment se spojily a utvořily vlastní – mimorealitní. Bez váhání, bez pochyb, bez viny, protože na nic z toho v tom novém světě nebylo místo …
… ale moment, takové věci se ve skutečnosti nedějí ... Jsme tedy ve filmu. V další scéně vidíme Ji i Jeho každého zvlášť ve svých domovech. Ona myslí na Něj a On myslí na Ni. Píšou si básně a dlouhé dopisy po nocích, ale neodvažují se je poslat. Co když je kouzlo té noci pryč, co když …? Nakonec se Ona odváží a napíše mu. Následuje scéna, která má rychlý spád, v pozadí krásná podmanivá melodie, střídavé záběry na Něj a na Ni, jak si vyměňují krásné zprávy, jak se spolu dívají na filmy a s každým dalším momentem víc a víc vědí … že tohle není „jen tak“ ..
A pak se znovu uvidí. Z jiskry se stane plamen, chemie mezi nimi by se dala krájet, jejich ruce a rty se od sebe nemůžou odtrhnout. Po pár dnech se každý musí vrátit domů, ale jejich pouto, i když nespoutané, se prohlubuje. City jeden k druhému jsou silnější a silnější a tak se po pár dnech vidí znovu. Nastává jedna velká euforie. Zanedlouho ale končí léto a nastávají povinnosti. Oba se vrací do svých studijních měst, ale mezi nimi nic nekončí… ta osvobozující, přirozená, vyrovnaná, zralá, jiskřivá a romantická láska se stala součástí jich samých – Oni jsou ta láska…
Příběh je teprve na začátku. A My jsme Oni. On jsi Ty a Já jsem Ona. Průběh příběhu je tedy v našich rukou. A závěr též. Ale třeba tento příběh žádný konec nemá, třeba je nekonečný… pojďme to zjistit a proplouvat jím dál … Krásné dvojvýměsíčí, Radan!“

První návštěva v Oslu, říjen/listopad 2011.
První návstěva v Oslu, říjen/listopad 2011.
Koukali jsme v té době přes Skype na různé seriály a filmy a v podstatě byli pořád „spolu“, i když jen virtuálně. Po necelých třech měsících jsem poprvé odletěla na deset dní do Osla. Byly to neuvěřitelně naplněné a intenzivní dny. Vůbec jsme se nemuseli sžívat, zvykat si, prostě jsme „zapadali“ od úplného začátku… Prošli jsme spolu celé centrum, byli jsme u jezera Sognsvann i nahoře na Holmenkollenu. Pohádka.

První návštěva v Oslu, říjen/listopad 2011.
Když jsem odjížděla, bylo nám oběma jasné, že teprve teď to pořádně začalo. O tři týdny později jsem přiletěla znovu, jen na tři dny, a byla to asi nejdražší letenka, co jsem kdy do Osla koupila. Ale „musela“ jsem.

Před Vánoci 2011 přijel Radan za mnou do Prahy. Byla to jeho první návštěva Prahy vůbec a moc jsme si ji užili. Radan poprvé ochutnal sushi a od té doby na něj nedá dopustit… Tvrdí, že než mě poznal, tak se bál všech nových chutí a jídel. Ode mě a se mnou mu zatím chutná téměř všechno. A hlavně se nebojí! :)

Radan poprvé v Praze, prosinec 2011 :).
Silvestra jsem trávila na Slovensku, seznámila se s Radanovou rodinou a on pak zase jel k nám domů. Od té doby jsme se vídali každé dva týdny! Jednou přiletěl on, jednou já. Byl to neuvěřitelně intenzivní vztah na dálku, utíkalo to šíleně rychle, i když tehdy bych vám asi tvrdila něco jiného. Vždycky jsem potřebovala vědět, kdy se uvidíme znovu a tak jsme kolikrát kupovali letenky ještě předtím, než jsme se rozloučili …  Praha, Oslo, Praha, Oslo … létali jsme jako diví :)

Léto 2012 jsme trávili celé spolu. Zařídila jsem si zkoušky tak, abych poslední měla 31. května a už 1. června jsem seděla znovu v letadle. Radan tehdy hodně pracoval a já si tehdy práci ani moc nehledala, přiznám se, tak jsem se toulala po Oslu, pak začala péct a pak si založila tento blog :). Užívala jsem si tehdy naši lásku a zároveň na ní byla značně závislá. Ovlivňovala mé nálady a hlavně jsem celkem žárlila. Zpětně vím, že to bylo hlavně „nesouladem“ ve mně samé, protože náš vztah žádnou chybu neměl a ani ji ve své podstatě nemůže mít :).

 Na Letavách jsme pak v srpnu už byli jako „zavedený pár“ :) a oslavili tam naše první výročí.

Druhý rok na dálku a stěhování

Léto uběhlo jako voda a mě čekal bakalářský ročník. Začala jsem chodit na brigádu, psala jsem bakalářkou, se kterou mi pak Radan velmi pomohl, a neměla jsem tolik příležitostí jezdit za ním. Tak jezdil hlavně on. Třeba zase před Vánoci. Jako dárek jsem mu dala výlet po Ambiente restauracích, a tak jsme se ráno nasnídali v Savoy, poobědvali v Lokálu a večeřeli v Brasileiru, kde Radan ochutnal své první ústřice. Hmm, jen si nejsem jistá, jestli to nebyl dárek spíš pro mě :).

Radan a ústřice, prosinec 2012 :).
Koukám do naší „lóže“ a posílali jsme si hlavně krátká videa, asi se nám moc nechtělo psát :). Celkem jsme se míjeli, plus já neměla moc  dobrý přístup k internetu a tak jsme si v těch videích třeba povídali, jaký jsme měli den a tak.

Benátky, červen 2013
V červnu, krátce po mých státnicích jsme se i s Radanovou rodinou vydali na pár dní do Bibione a na jedno odpoledne do Benátek. Z Bibione máme jednu takovou historku … jeden večer nás Radanův tatínek hodil do centra, asi pět kilometrů vzdáleného od našeho hotelu. Šli jsme do zábavného parku na kolotoče, pak si skočili na drink a kolem půlnoci se rozhodli, že se vydáme zpátky. Napadlo mě, že bychom to mohli vzít po pláži, romantika, chápete … :) Vůbec mi ale nedošlo, že od moře všechny ty hotely vypadají STEJNĚ a pláže v Bibione jsou nekonečné. A tak jsme kráčeli a kráčeli, povídali si, občas se zastavili a jen tak si užívali ten krásný moment … jenže „náš“ hotel pořád nikde … tak kráčíme dál… A po třech hodinách se ocitáme na konci pláže, kde je nějaký velký hotel a za ten se už nedá jít … Ups. Jsou tři hodiny ráno. Jdeme víc dovnitř k hotelům a na nějaké mapě vidíme, že jsme ten náš hotel přešli před asi hodinu a půl. Rázem se u mě projevila únava, ale zároveň jsem si už v ten moment říkala, že alespoň na ten večer jen tak nezapomeneme. Do hotelu jsme dorazili kolem páté, když první nadšenci zrovna vyráželi na pláž … :)

Bibione, červen 2013
V červenci 2013 jsem se přestěhovala do Osla. Jeli jsme celá rodina autem a naši i brácha tak poprvé viděli město, kde budu žít a všem se tady moc líbilo. Nastěhovala jsem se Radanovi do takového mini pokojíčku, kde bylo všechno jen jednou… jedna skříň, stůl, postel i kabel na internet. V podstatě jsem tam bydlela tak trochu načerno a jsem vděčná Radanovým spolubydlícím v té „buňce“, že nás nenahlásili.

V srpnu jsme zase byli na Letavách, podruhé jako pár. Radan se poprvé účastnil „Stand-Up“ dílny a tak trochu tam o tomto mém stěhování vyprávěl. Bylo to krásné léto plné lásky. Poprvé jsme se reálněji bavili o tom, že za rok touto dobou bychom mohli být zasnoubení. Já chtěla být zasnoubená klidně hned! :)

První práce a další stěhování

Balkónová fotka z nového bytu, konec října 2013
Po návratu z ČR a SR jsme si začali hledat byt. Radan byl stále student (vlastně ještě je, poslední tři dny, držte mu palce! :)) a tak jsme hledali podnájem v rámci „ kolejí oslovské univerzity“. A po pár dnech našli byt, ze kterého vám teď píšu tyto řádky :). A pak jsem si hledala práci a našla ji během jednoho dne, kdy jsem obcházela restaurace s životopisem v ruce. Asi jsem měla obrovské štěstí, ale tak trochu věřím, že to bylo i tím, že jsem „něco“ vyzařovala :).

Dny plynuly, my si postupně zařídili tento byt, chodili jsme hodně na rande, většinou v pátek, takže takové „Fridate“ . Náš vztah byl bezproblémový a krásný, ale postupně a tak trochu nenápadně začal upadat do lehkého stereotypu.

Edinburgh, léto a obrovský zlom

V červnu 2014 jsme odjeli na výlet do Edinburghu. Bylo tam skvěle. Dokonce jsme v jednom zlatnictví měřili velikost mého prsteníčku a všechno nasvědčovalo tomu, že se ten rok opravdu zasnoubíme. Stále jsem ale někdo hluboko v sobě měla pocit, že se vzdalujeme. Měla jsem dokonalý vztah, ale po třech letech jakoby pocitově došel do stádia, kdy stál na místě.

Edinburgh, červen 2014

 Na Letavách měl Radan stand-upku, která o dlouhodobých vztazích pojednávala. Samozřejmě, že je to nadsazené a pro „show“, ale už jen to, že ho zrovna takové téma napadlo ... tuším, že se cítil podobně jako já ... 


Loňský přelom léta a podzimu byl zlomový. Muselo se něco stát, abychom byli schopní spolu zase doopravdy mluvit, naladit se na sebe a sdílet spolu naše světy. Byly to ohromně prospěšné a obohacující chvíle, kdy jsem si uvědomila, že věci se dějí, kolikrát jinak, než si představujeme, a když jsme opravdu vnímaví, nasměrují nás „správným směrem“. Jsou tu přesně na míru pro nás :). V ten čas jsem taky objevila takový „nekonečný zdroj lásky“ sama v sobě a zjistila jsem, co to znamená být „v souladu“ s tím, co je a sama se sebou. Asi to zní ohromně „velkolepě“, ale pro mě to bylo obrovsky podstatné, protože jsem se nezamotávala do „dramatů“ své mysli, ale s úctou to pozorovala a milovala o to víc.

Moc si vážím Radana, jak je vnímavý a i když některé věci prožíváme nebo vidíme jinak, objevili jsme nový rozměr naší lásky. A zjistila jsem, jaký je, jak se chová v "komplikovanějších" situacích a jsem za to obrovský vděčná a ráda. Je opravdu obdivuhodný! 

Nový rok a spoustu krásných cest

Barcelona, únor 2015
Dostávám se k letošku. Letošku, který je plný nových cest, poznání a lásky. Přijde mi, že tento rok náš vztah „propaguju“ poměrně hodně a tak nevím, jestli bych napsala ještě něco nového.

A tak spíš odpovím na otázku, která před pár dny padla, když jsem před pár dny dala naši fotku na facebook: „mě by jen zajímalo, jestli jsi to čekala nebo ne. Jestli tahle fotka před vznikla náhodou, zda ti urč. dobu předtím něco říkal nebo jste se o tomto tématu vůbec nebavili.“  Mě by to zajímalo taky a zvlášť, když bych viděla takovou fotku! :)

Valentýn, Oslo, únor 2012
O zásnubách jsem nevěděla, ale tušila jsem. Tedy, už před chvílí jsem psala, že jsme to měli nějakou dobu v plánu. Loni se to nekonalo, a tak nějak „logicky“ vyplývalo ze situace, že by to mohlo proběhnout letos. Dostávala jsem takové malé náznaky, jako když mi přišel pohled, kde bylo napsané „slečna“ a Radan odvětil, že to musíme brzy změnit. Před odjezdem do Amsterdamu mě párkrát napadlo, že by to mohlo být snad i tam, ale Radan onemocněl a tak jsem tu myšlenku zase zavrhla … Tudíž nebylo to úplně překvapení, ale forma jakou to udělal nečekaná byla :).

Zasnoubení v Amsterdamu

A konečněěě se dostávám k tomuto týdnu a k čerstvé vzpomínce, díky které je teď ze mě „slečna zasnoubená“ :).

Amsterdam, červen 2015
Do Amsterdamu jsme letěli v úterý večer a už ten den Radanovi nebylo dobře. Proto se mnou trávil jen středeční ráno a pak se zase vrátil na hotel do postele, zatímco já se toulala po Amsterdamu sama a potom s Češkou žijící v Holandsku. Kolem sedmé jsem se vrátila na hotel a domluvili jsme se s Radanem, že se půjdeme projít po okolí a naše "cílové místo“ bude park se slavným nápisem „i amsterdam“, který jsme ráno minuli. Převlékla jsem se do sportovního oblečení a trochu Radanovi „vyčítám“, že mě nějak nepřiměl, abych si oblékla něco jiného… Ještě, že mi zas tak nezáleží na „formách“ :)).

Cesta byla poměrně dlouhá, ale krásná, byla jsem nadšená z amsterdamské architektury a celkově toho, že jsme v Amsterdamu. Cestou jsme se ještě stavili v Albertu, abychom si koupili nějaké ovoce a taky víno, měla jsem na něj celkem chuť a až zpětně mi dochází, jak hezky jsem to odhadla, měli jsme si čím připít :).



Docházíme až na místo, já dávám Radanovi foťák, aby mi nafotil pár obligátních amsterdamských fotek a tak. Já pak ještě nastavuju foťák, abychom si nějaké fotky udělali spolu … A pak Radan hledá lavičku, na kterou bychom si sedli. Já rozbaluju všechno to ovoce, na které jsem se tak těšila a Radan odchází pár metrů před nás, aby znovu nastavil foťák, že si uděláme dalších pár společných fotek. Je mi to nějaké divné, protože Radan málokdy takové focení iniciuje! … A tak se fotíme a já dělám blbosti a skáču tam a nevím co … Po chvíli říkám, že stačí, že už těch fotek máme dost a pěkných a jdu vzít foťák, ale Radan mě zastaví, že počkej, uděláme si ještě jednu...  Jdu zpátky k němu a on najednou začne říkat … „Miláčik, veľmi ta ľúbim a chcel by som sa ťa niečo opýtať …“, klekne si přede mě a otevírá krabičku s prstýnkem. Vyfotí to… Já říkám: „ano!“, mám slzy na krajíčku a po chvíli mi dochází, jak skvěle to vymyslel!!

To je TA poslední fotka, co chtěl Radan vyfotit :) ...

A tak zpátky na hotel jedu „okroužkovaná“ tím nejkrásnějším prstýnkem na světě, vedle mě můj smějící se snoubenec, který je empatický, chytrý, krásný a láskyplný a já nesmírně vděčná za ten okamžik … na hotelu to píšeme všem svým blízkým, protože jsme chtěli, aby toho byli součástí…

Byl to pokojný, spontánní a láskyplný moment a za žádný jiný bych ho nevyměnila! Byl přesně takový, jaký měl být! :)



Nedávno jsem v nějakém článku psala, že nemám strach z toho, že bych o tu „naši“ lásku někdy mohla přijít. Vím, že vždycky bude přítomná, ať už bude forma jakákoliv. Ta současná je každopádně dokonalá. Je ušitá jen nám, přesně na míru! :)

...


No, a pár takových malých perliček …

Máme takový večerní rituál ..
„Jsme v pohodě?“
„Sme v pohode.“ „Sme v pohode?“
„Jsme v pohodě.“
Každý den před spaním si musíme tohle říct. Přesně v této formě. Jinak je něco „v nepohodě“. Ještě se to nestalo! :) 

Radan má občas po ránu vlasy jako kuře a náladu jako medvěd, tak mu někdy říkám „brum čip čip“! :)

Asi to není úplně k chlubení se, ale Radan daleko víc uklízí, pere a v podstatě i vaří, než já.

Radan moc nemusí sladké, ale vždycky, když něco upeču, ochutná. Prý moc rád! :)

Když jsme se seznámili, Radan kouřil a měl náušnici v uchu. To jsou přesně dvě věci, které jsem u svého kluka nechtěla. No a myslíte, že mi to vadilo? :). (už nekouří, mimochodem)


... A tak. Náš příběh. Láska. Co vy na to? :)

P.S.: Do roka a do dne vychází na sobotu 11.6.2016. Tak že by? :)

Tereza

32 comments:

  1. To je krásný ;) !
    Buďte si vzájemně v pohodě leta i léta, jara podzimy a zimy ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkujem Věro :). To je hezky nápaditě napsané :). Mějte se krásně! :) Tereza

      Delete
  2. To je moc krásný příběh. Mimochodem, taky si s manželem říkáme před spaním: „Jsme v pohodě?“
    „Jsme v pohodě.“ „Jsme v pohodě?“„Jsme v pohodě.“ Protože jinak je fakticky něco špatně. :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Pavlíno, děkujem! :) To fakt? To je super, dokonce i ve stejné formě! :) Evidentně je to dobrá věc! :)
      Měj se moc hezky, užívej léta! :) Tereza

      Delete
  3. Krásný článek Terezko! Pořád je v něm spousta napětí a tajemství, ale i tak o vás vím zase o něco víc! A ta žádost o ruku je parádní! Já nevím proč, ale ať to probíhá jakkoliv, ať je to na super romantické pláži, shcované v adventním kalendáři nebo na lavičce v parku, jak je z toho cítit láska, vždycky mě to hrozně dojme, že mám na krajíčku taky, ani se mě to netýká :D Taková cíťa jsem! Je to velké štěstí najít toho druhého a vy jste homěli, tak si to užívejte! Moc vám přeju jen to nejlepší a tu nejsladší svatbu :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Baru, krásný komentář, díky za něj! :) Máš pravdu v tom, že ať je forma jákákoliv, je to krásné právě proto, že to je takové jaké to je :). A budu moc ráda, když příprav na svatbu i samotné svatby budeš součástí :).

      Delete
  4. Terezko, moc moc gratuluju a přeju vám ♥♥♥♥♥♥
    Jsi milá, že jsi nám napsala váš příběh. Připadalo mi to jako když čtu krásně zamilovanou knížku. Mě dostaly ty letenky kupované ještě před odjezdem.... to úplně chápu a cítím to stejně... udělala bych to samé...
    Prstýnek je nádherný... jak jinak viď... pro tebe je to ten nejkrásnější prstýnek na světě. Radan je kouzelný romantik.
    Mějte se spolu krásně a Radanovi držím palce!!
    Děvče ahoj, Jarka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Jarko, děkujeme moc! :) Jsem ráda, že na tebe náš příběh působí hezky, psala jsem ho otevřeně, ale zároveň s velkým citem a úctou ke všem zůčastněným :)... Radan to krásně vymyslel, o tom žádná, bylo to přesně tak, jak to mělo být :). Děkujeme a i ty se měj nádherně! :) Tereza

      Delete
  5. Krásně napsané! :) jste kouzelný pár a mám z vás obrovskou radost 💓.

    ReplyDelete
  6. I když jsem toho spoustu z vašeho příběhu už znala, tak jsem článek přečetla jedním dechem! Moc vám to všechno přeju a těším se na články z plánování svatby :)!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Eli, děkuju! :) No jo, pro některé tu moc "novinek" nebylo, ale jsem ráda, že se ti článek i tak dobře četl! :) V nějaké formě určitě budu psát i články o přípravách, moc se na to těším :). Měj se krásně a ještě jednou díky, Terez.

      Delete
  7. Teri...teď asi budu mluvit za ostatní holky..ale nutně potřebujeme od tebe článek najít "nekonečný zdroj lásky" :)A prostě vše k tomu aby to člověk vše nalezl v sobě. Protože si myslím že nejen u mě se pak bude opakovat ve vztazích kdy vztah po nějaké době stagnuje a člověk hledá jen chyby.. A nevyřeší to vztah nový.. Prosím prosím!!:) Článek je dokonalý! Ivet

    ReplyDelete
    Replies
    1. Naprostý souhlas. Takový článek by byl hodně nápomocný :)

      Delete
    2. Ivet a Petro, děkuju za nápad a námět na další článek :).

      Ráda (vám) napíšu, k čemu jsem si došla a snad i jak, ráda nastavím zrcadlo, ze kterého si už pak každý vezme co jen chce a co k sobě (a do sebe) pustí :). Nevím přesně kdy, ale zkusím spíš dřív než později! :)

      Mějte se obě krásně a moc děkuju! Terez

      Delete
    3. Jé to by bylo super!.. Doufám že bude brzy!:)) Nemůžu se dočkat.:)

      Delete
  8. Moc gratuluju, krásně napsáno, i slza ukápla! užívejte si! Svatava

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkujem moc! Měj se krásně :). Tereza

      Delete
  9. To je tak krásný Terezko - jak celý ten váš příběh, tak "TA" fotka! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. jé, díky, Markét! :) No, TA fotka je boží hlavně v tom, že to Radan tak vystihl ... ví, jak moc mě baví fotky a vzpomínky v nich uložené a proto ty zásnuby vymyslel "na míru" :). Měj se hezky, Terez.

      Delete
  10. Moc hezky napsano. Hodne stesti Terko.

    ReplyDelete
  11. AnonymousJune 18, 2015

    Já vezmu ten komentář z jiného konce :) Máš dle fotek moc hezké pozadí! o:-) A přeji hodně lásky a vzájemného pochopení do dalších let. Lucka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Lucko, to je dobrý "jiný konec", takový se mi líbí :D. Děkuju! :)) Měj se hezky, Terez.

      Delete
  12. AnonymousJune 22, 2015

    Nemáme s přítelem před spaním vyložene ritual jako vy, ale nikdy neusínáme rozhádaní. I když se večer třeba už v posteli pohádáme, tak pak se stejně políbíme, řekneme si že se milujeme, pohladíme se a popřejeme si dobrou noc. Spát s tím, že jsme naštvaní, by nestálo za nic. :)

    Přeju vám, ať jste spolu stále šťastní. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj, děkuju za komentář :). No, myslím, že na formě, jakou něco děláte zas tak nezáleží, ta podstata tam zůstává stejná :). Jsem ráda, že vám to takto vyhovuje, věřím tomu, že to je dobré, neusínat "naštvaní" :).

      Děkuju moc, i vy se mějte krásně a šťastně :)

      Delete
  13. AnonymousJune 25, 2015

    Krásny príbeh, len mi to celé kazí fakt, že ste spolu začali "riešiť keď bol on ešte zadaný. Karma sa vždy vráti.

    Eva.

    ReplyDelete
  14. Evo, děkuju za komentář. Ano, pravděpodobně to není "dokonalý" začátek vztahu. Ale jsem naprosto v souladu se vším, co se dělo a děje ... různé situace nás (už) potkaly a určitě potkají, je vždycky na nás, jak k nim přistoupíme a hlavně jak moc se do nich necháme vtáhnout a ztotožníme se s nimi. Pokud karma "existuje", přinese mi (nám) do cesty přesně ty situace, které potřebuju k tomu, abychom se dostali k ... lásce, té nekonečné a nezištné :).

    Mějte se hezky, Tereza

    ReplyDelete
  15. AnonymousJuly 01, 2015

    a jaký začátek vztahu je "dokonalý"? :) říci si tak já od něj dám ruce pryč, když má přítelkyni je a) dost těžké b) to může být velká škoda. nikde není psáno že když má přítelkyni, nebude mu s jinou přítelkyní lépe, a stojí to za pokus. člověk jde za vlastním štěstím. a Radan i Terka šli očividně správně. pokud se na sebe ráno člověk podívá do zrcadla a není mu zle, pak jsou názory ostatních o tom že "někdo někomu rozbil krásný vztah a že to se přece nedělá, však ono se jim to vrátí, cha" asi tak na třicátéosmé koleji (:

    ano, taky mi bylo přebráno (po tom, co jsem já jeho přbrala jiné!! ale nebylo to karmou, bylo to přelétavým chlapem :D), přesto si myslím že se to při hledání životního partnera prostě může stát

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju za komentář a za svěření se :).

      No, ono to hlavně nikdy není černobílé, A je do velké míry zbytečné se tím nějak víc, protože věci se prostě dějí. A uvědomění si, že nemůžeme nikoho vlastnit a přivlastňovat si a dát svému protějšku volnost v tom, aby se choval v souladu s tím, co cítí, je jedna z obrovsky osvobozujících věcí :).

      Měj se hezky, Terez

      Delete
  16. AnonymousJuly 04, 2015

    Terez,

    ty máš tak krásné a pozitivní články, přeju vám moc a moc štěstí a lásky - nejlépe navěky! :)

    Chtěla jsem se jen zeptat, co jsi studovala na VŠ a jestli jsi po Bc. ještě pokračovala dál?

    Mě čekají Bc. státnice teď v září... Mám nervy na pochodu :(

    Přeju krásné dny a těším se na další články,

    Kačka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Kačko, děkuju moc za milý komentář! :)

      Studovala jsem Vysokou školu hotelou v Praze 8, hospitality management v angličtině. Škola to byla dobrá a prospěšná přesně do té míry, do jaké člověk chtěl, aby byla :). Státnice jsem taky docela prožívala, ale nejlepší "rada" je asi všechno brát postupně a snažit se nevytvářet si domněnky a představy o tom, jaké to bude. Zkus co nejvíc "vykřesat" z teď a z toho, co můžeš udělat a změnit :). Moc ti držím palce!! ... já už pak dál nepokračovala. Co studuješ ty? :)

      Děkuju ještě jednou, i tobě krásné dny, měj se hezky! Terez

      Delete